Nejen, že jsou muži a ženy rozdílní pohlavím, ale hlavně také povahově. Ženy jsou většinou praktické, což se o mužích říct nedá. Většina mužů stále žije s předpotopním názorem, že veškeré práce doma zastává žena.
Nedivila bych se, kdyby se muži chtěli vrátit do dob pravěku, kdy vládnou domácnosti, obstarávají lovem potravu pro rodinu a chrání ji před divokými zvířaty, ovšem určitě by se nevzdali televize a piva. Jen by prostě chtěli mít ten pocit – já jsem king, ten nejlepší; ale co my si můžeme říct? Ach ta mužská ješitnost!
V dnešní době si muži představují, že přijdou domů, kde bude naklizeno, večer bude na stole ležet teplá večeře, což je však omyl, ale nebudeme jim tu představu brát! Nejlepší představou v jejich hlavách asi je, že si večer zapnou televizi, ke které si lehnou, zapnou oblíbený sportovní kanál, na kterém běží jejich oblíbený sport, a čekají, že si žena sedne k nim, bude se s nimi dívat; a nejlépe když zrovna poběží fotbalový zápas, donese mu z lednice krásně vychlazené pivo; což snad ani nemohou myslet vážně. Ale žena ovšem většinou čeká, až její drahá polovička u toho bujarého fandění usne a ona si zapne program, který chce.
Nikdy je nenapadne, aby sami vynesli odpadky, i když už pomalu z odpadkového koše tečou jako Niagarské vodopády; nebo aby zapnuli to monstrum s dlouhou hubicí, které dělá takový podivný rachot a čistí při tom koberce. Ještě horší představou snad je vzít do ruky ten jakýsi nahřátý přístroj s úchytkou a přejet s ním pár tahy svoji košili, aby vypadali v práci druhý den k světu. Nepřípustné, to je přece práce žen! Ale copak jsme my, ženy, nějaké služky či hospodyně? Ano, dříve to bylo normální, že muž chodil do práce, živil rodinu a žena se v domácnosti starala o jejich ratolesti a udržovala teplo domova, prostě hotové ,,Stepfordské paničky“.
Spousta žen je však názoru, že domácí práce mohou vykonávat i muži. Jsme si přece rovni, nebo snad ne?! Muži přeci nemusí jen sedět u televize, popřípadě vysedávat v hospodě s přáteli, kam jdou na jedno pivo, které jim trvá někdy vypít i několik hodin; chudák už musí být vždy zteplalé a zvětralé.
Je pro nás vůbec možná představa, že někdy uvidíme muže se zástěrou za plotnou, s vysavačem či mopem, ba dokonce žehličkou a aby to nebylo jen výjimečné? Myslím, že v tomhle případě je pouze jedna odpověď. Ano, ale jedině ve filmu nebo jedná-li se o placeného společníka, který navíc – musíme uznat – většinou pečuje o své tělo, nikoli však formou tvorby tzv. pivního mozolu jako obyčejní muži, ale hodinami strávenými cvičením v posilovně. Je tedy otázkou, jestli někdy muži změní ten předpotopní názor a začnou nás brát jako rovnocenné.
A tak se ptám: Jsou vůbec muži k něčemu dobří?
